V prvních mrazech, aneb jak jsem vyzrál na okouny

Tedy od chvíle, kdy jsme se vrátili z naší úspěšné holandské mise, kde jsme společně nachytali celkem 7 okouních obrů přes 50 cm délky a k tomu samozřejmě tři desítky dalších pruhovaných monster mezi 40 až 49 cm. Tam jsme si perfektně zarybařili stylem „go big or go home“ – tedy s jasným cílem ulovit co největší jedince našeho milovaného pruhovaného okouního druhu.
 
Tentokrát, jsme se však rozhodli, že si letos, možná na posledy, pořádně zarybaříme. A proto jsme se nehonili za velikostí ale jak lokalitu, tak i samotnou taktiku rybolovu jsme zvolili takovou, abychom nachytali co nejvíce pruhovaných banditů našich vod, tedy okounů.
 
Po úmorné cestě s velkou lodí v závěsu přes naše totálně ucpané hlavní město jsem dorazil jako první k přehradě a zařídil spuštění plavidla na vodu. A to hned ve večerních hodinách, abychom se mohli hned od rozednění následujícího dne věnovat jen rybolovu. Vlado dorazil až v pozdě večer. A tak jsme si rychle dali první společnou večeři, vysvětlil jsem mu gameplan zítřejšího rybolovu a totálně unaveni jsme oba během okamžiku usnuli.


Nastavený budík nás však probudil už za pár hodin, protože pokud chcete úspěšně chytat okouny ve velkých počtech, musíte si zkrátka přivstat. Já osobně mám pro lov okounů nejraději rozbřesk. Pak ale musíte dorazit k vodě ještě za úplné tmy, abyste si stihli připravit vše potřebné k jejich lovu. A tak se také stalo. S čelovkami na hlavách ještě za tmy začali připravovat nejdříve loď, následně pruty a pak i předem zvolené nástrahy pro rychlé chytání aktivních okounů.
 
V brzkých ranních hodinách se totiž okouni chovají úplně jinak než po zbytek dne. A čím více se blíží zima a mráz, tím více se aktivita hromadně lovících ryb zvedá a tato fantastická doslova lovecká okouní horečka trvá déle. Z vlastní historické zkušenosti vím, že tolik okounů, kolik se jich dá nachytat na správném místě se správnou nástrahou během první hodiny daného dne, je často obrovský problém nachytat během jeho celého zbytku! Ano, skutečně až tak rozdílná může být první hodina od celého zbytku dne.
 
Právě během rozednění se totiž z pravidla těsně pod hladinou, ale často i na ní, na všech evropských vodách se stabilní a silnou obsádkou okounů říčních odehrává něco úžasného. Okouní hejna, ale i samostatní velcí jedinci, se totiž v té chvíli spojí a vydají se na společný aktivní lov drobných hejnových potravních rybiček. A to stylem podobným mysliveckým naháňkám a honům. Nebo podobným tomu, jak loví rybí dravci na otevřených mořích a oceánech.
 
Početná okouní hejna natlačí hejna tmou ještě stále “omámených“ drobných rybiček do břehů a těsně pod hladinu, kde je následně neustálým aktivním pohybem a šikanou drží tak dlouho, jak je to jen možné. Logicky to dělají proto, že díky obrovské koncentraci drobných rybiček na relativně malé ploše, je jejich následný lov pro okouny mnohem snazší a efektivnější. V tu chvíli je to opravdové lovecké šílenství a pruhovaní dravci svou obrovskou tlamkou chňapají téměř po všem, co jim barevně, vibrací, siluetou či pohybem aspoň maličko připomíná jejich kořist, tedy drobnou potravní rybičku.


A to je ta právě ta absolutně nejlepší chvíle, kterou chcete při lovu okounů zažít. Bohužel však nic netrvá věčně a konkrétně toto rybí šílenství a agresivita trvá pouze tak dlouho, dokud se okounům daří udržet hejna rybiček na správném místě. Jakmile se totiž podaří rybičkám z pasti a obklíčení uniknout, okamžitě se s přibývajícím světlem začnou přesouvat směrem na otevřenou vodu, kde již okouni přicházejí o svou hlavní výhodu a šanci kořist obklíčit a lovit ve velkém. Ze své zkušenosti vím, že toto okouní šílenství, trvá na většině vod, které navštěvuji a znám, něco mezi půl až celou hodinou. Déle bohužel okouni hejna rybiček na potřebných místech nedokáží udržet. A pokud chtějí pokračovat v jejich lovu, následují je také směrem na otevřenou a hlubokou vodu. Tam je ale i jejich lov velice obtížný, zdlouhavý a často neefektivní vůči našemu času a vynaloženému úsilí.
 
Právě proto, se já osobně snažím vždy vytěžit úplné maximum z první hodiny mého dne. A nejinak tomu bylo při naší poslední rybářské výpravě v prvních letošních mrazech. Nyní už dost o okouním životě. Pokud by vás na toto zajímalo více informací, nestyďte se nás kontaktovat na našich sociálních sítích nebo mailem a třeba mě utvrdíte v tom, že je potřeba na toto téma napsat další a další články, protože si myslím, že právě okoun je naším možná nejvíce opomíjeným dravcem. I když právě jeho lov může být za mě tím možná nejzábavnějším, co při přívlači můžeme zažít. Okouny lze totiž lovit i na českých svazových revírech tolika naprosto odlišnými technikami moderní přívlače, jako nelze lovit žádného jiného českého dravce. Tím jsem si více než jistý!
 
No, a nyní zpět k naší výpravě. Ještě ve svitu našich čelovek, přijíždím a opatrně kotvím loď opodál oblasti, kde předpokládám, že bude probíhat nejmasivnější okouní ranní aktivní lov. První náhozy, ještě kamsi do tmy, byly hluché – tedy bez záběru. Ale se 3-4 hodem dostávám první záběr a po chvilce i do podběráku navádím prvního krásného okouna kolem 33 centimetrů. Už během jeho zdolávání povídám kolegovi Vladysovi: “Brácho, už to začalo…dělej házej… jsou tady“. Během stejné chvilky, než Vladys stihl provléknout pletenku očky svého G. Loomisu Nrx+, jsem podebíral třetího okouna.

Za nejúspěšnější nástrahy pro lov aktivně pod hladinou lovících okounů považuji, a bylo tomu tak i tentokrát, woblery. V teplejších měsících upřednostňuji ty nejméně nebo vůbec nepotápivé, tedy jak hladinové nástrahy, jako jsou popy a pencily, tak i ty mělce pod hladinové z kategorie crank a minnow. Mám obrovské štěstí v tom, že jsem rybář sponzorovaný znažkou Illex, tedy jedním z výrobců nejkvalitnějších woblerů, které můžeme na evropském trhu sehnat. Illex disponuje komplexní nabídkou skutečně funkčních japonských woblerů. Pokud mohu poradit a doporučit, mým absolutním okouním favoritem je Crank Illex Chubby ve všech jeho potápivostech.


V této sérii najdeme jak popy a pencily pro lov okounů na hladině, tak minimalistický minnow pro rybolov v létě, kdy je ve vodě spousta malých toho ročních rybiček, které tento maličký wobler dokonale imituje. Tím ale vůbec nejlepším a nejuniverzálnějším okouním woblerem je však pro mě baculatý Crank Chubby – jeho konkrétní potápivost pak volím podle aktuální situace na dané lokalitě. Chubby se totiž vyrábí a nabízí ve 4 provedeních s pracovní hloubkou od 0,5 do 2,5metru. O těchto woblerech bych mohl napsat celý další článek, a tak jejich komentování zakončím svým tvrzením, které zní: „Wobler illex chubby je při správném použití tak perfektně fungující nástraha, že bych ji snad nejraději zakázal prodávat!“. Vím totiž, že ve špatných rukách je s ní šikovný rybář masař schopný vyčistit celé oblasti či úseky řek, a to bez nadsázky!“

Během těch úžasných prvních 40 minut (denního nejdříve šera a následně světla) jsme s společně s Vladysem nachytali více než 30 okounů velice slušné průměrné velikosti kolem 32-33 centimetrů. Jedinci pod 30 cm byli vzácní a ti největší měli kolem 35 cm. Pravda je taková, že jsme je tahali téměř, jak se říká, na hod, tedy vytáhnout nástrahu bez úlovku bylo vzácnější než s ním. Jak to však rychle začalo, tak rychle i celé okouní šílenství skončilo.


Můj předpoklad se bohužel vyplnil a okouním chování nás nepřekvapilo. V tu chvíli má rybář několik možností. Tou první, ale samozřejmě nejhorší, je se sbalit a odejít se slovy, už neberou, už odjeli, jsou pryč. Tak to ale rozhodně není. Jen kvůli absenci většího počtu aktivních ryb, a hlavně skrze mizející kořist, již okouni bývají obezřetnější a nenechají se tak snadno napálit jako během jejich maximální aktivity za rozbřesku. Druhou možností pak tedy je následovat hejna prchajících rybiček dále od břehu na hloubku například pomocí moderních rybářských echolotů a úplně ideálně za pomoci moderních live sond. Tou je například ActiveTarget sonda značky Lowrance, která umožní pozorování ryb pod vodní hladinou v reálném čase a konkrétním směru. Jenže ani toto jsem nevyhodnotil jako úplně nejefektivnější strategii z několika důvodů. Za prvé – jak okouni, tak jejich kořist často pohybují vodním sloupcem poměrně rychle, a tak člověk více ryby nahání, než chytá. A za druhé – z důvodu toho, že se hejna rybiček na otevřené vodě rozptylují a lokalizace okounů je velice složitá a opět zdlouhavá.
 
Já osobně preferuji poslední možnost. Tou je změna přístupu, strategie a hlavně nástrahy. Samozřejmě, že můžeme úplně změnit oblast a hledat jiná hejna aktivních okounů lovící tou dobou hlouběji ve vodním sloupci. Ale pokud známe nebo najdeme to správné místo, kde pravidelně dochází ke zmíněnému okounímu šílenství, můžeme si být naprosto jistí, že poblíž nebo přímo v daném místě vždycky několik lovitelných dravců zůstává. A tak mi přijde nejlepší a vyplácí se mi právě možnost, udělat na stejném místě změnu a pokračovat tak v úspěšném rybolovu.
 
To, že okouni nenaleznou dostatek potravy těsně pod hladinou již víme, takže je jasné, že ji budou hledat tam, kde ještě může být, tedy hlouběji a u dna. Tam se ještě mohou nacházet potlučené a nedobrané rybičky z ranního šílenství. Nebo na dně zůstanou ty rybičky, které se do dna a do překážek v něm ukryly. Proto nastává čas na změnu a v této chvíli doporučuji na chvíli upustit od standardních woblerů. Když wobler, tak nasadit nějaký skutečně hodně potápivý, aby během vedení škrtal alespoň občas až o dno. Nebo lze zvolit super potápivé modely jako jsou například vertikální woblery typu Illex Trigon nebo třeba Vibration značky Duo.
 
Já osobně však mám lepší zkušenost s úplnou změnou nástrahy. Dané místo bývá již woblery silně prochytáno, a tím pádem i rozplašeno. Tak raději volím nástrahy s menší vibrací, takže například ty gumové. Nebo zkouším na okouny vymyslet něco, co ještě ideálně nikdy neviděli. A touto cestou jsme s Vladysem také vydali. Vladys začal okounům prezentovat v česku absolutně neokoukané gumové nástrahy značky Upstream a já se pustil do rybolovu s úplně šílenými nástrahami taktéž ukrajinského původu, které zdejší okouni ještě nikdy neviděli.

Světe div se, fungovalo nám to báječně! Vlado do konce s touto nástrahou na stejném místě obelstil vůbec největšího okouna naší výpravy, krásného, vysokého okouna vážícího kolem 1 kg o délce poctivých 39 cm! Ten se spolu s dalšími nechal přelstít gumovou nástrahou Upstream Fusion v barvě Milk Chocolate. Další úspěšné barvy byli zejména: Lox, Motor Oil a Vilolet. Druhou jeho nejúspěšnější zbraní pak byli speciální twistery stejné značky prodávané pod názvem Swirl ve stejných barvách.
 
Já jsem se pustil do rybolovu s (pro většinu rybářů úplně šílenou nástrahou) pěnovou mandulou značky Prof Montazh. Tyto nástrahy v jejich dvou nejmenších velikostech vznikli na východě konkrétně pro lov okounů a volžských candátů, takže jsem předpokládal že by měli fungovat i u nás. A bylo tomu tak. Právě s touto nástrahou jsem toho rána ulovil mimo mnoha menších i své největší okouny o délkách 35 a 36 cm. I přesto, že se jednalo o první opravdu mrazivé dopoledne letošního roku, jsme tu zimu snad ani nevnímali, protože na to zkrátka nebyl vůbec čas. Tahali jsme, dá se říci, okouna za okounem v průběhu celého dopoledne.


Až když nám okouni po nějaké té hodině lovu na stále stejném místě přestali reagovat i na tyto speciality, nasadili jsme jednu z největších zbraní na okouny, kterou je drop shot! Díky této technice, je totiž šikovný rybář schopný prezentovat nástrahu na jenom místě libovolně dlouhou dobu. A tak často přelstí i ty nejméně nebo vůbec ne aktivní jedince. Jako svou nejúspěšnější nástrahu na dropshot bych jednoznačně vyzdvihl další Japonskou vychytávku původně vzniklou pro lov neaktivních black bassů s názvem Illex Scissor Comb. Toto je za mě jednoznačně dropshotová nástraha number one a lepší neznám! Právě tato nástraha nám dopomohla k letošnímu 5. místu ve dvojicích na mistrovství světa v přívlači z lodí pořádaném historicky poprvé v České republice. Ale o tom až třeba někdy příště, jiném článku.
 

Další překvapivě velice účinnou nástrahou, kterou nám okouni do slova trhali z dropshotových sestav, byli creature baity opět značky Upstream, konkrétně modely Darts a Scorp. Jsem přesvědčený, že to bylo mimo menší velikosti i tím, že jsou napuštěny jiným speciálním aromatem, který na dravce opravdu funguje. Během této výpravy, kde jsme záměrně hodně zkoušeli nástrahy právě této ukrajinské značky, za kterou stojí jejich břehoví mistři světa v přívlači, jsem trošku litoval, že jsem těmto nástrahám nevěnoval více pozornosti během roku, protože mě jejich účinnost skutečně mile překvapila a dnes již vím, že se stanou nedílnou součástí mé rybářské výbavy.
 
Po tomto celodenním okouním šílenstvím bylo na našem kontě více než 50 pruhovaných banditů. A tak jsme se rozhodli pro malou změnu. Vladovo přání totiž znělo, abychom mimo okounů ulovili i nějakého zubatého rytíře našich vod – candáta.

 
K jejich lovu jsme toho dne přistoupil naprosto stejně jako k pozdnějším lovu okounů. Přejeli jsme do oblasti, kde jsem si byl jistý výskytem candátů. Po projetí oblasti lodí a zběžném prozkoumání místa sonarem jsem si to i ověřil. Skutečně jsme na sonaru několik candátů viděli, a tak se pustili do jejich lovu. Klasické gumové nástrahy nám ale záběr nepřinesly. Tak jsem vytáhl tajnou zbraň, se kterou jsem již dříve slavil úspěchy na hodně prochytaných místech, kde už candáti nechtěli reagovat na klasické a všemi prezentované gumové nástrahy. Tou „tajnou zbraní“ byly větší velikosti mandul značky Prof Montazh velikosti 4-5 palců. Ty jsem opatrným candátům prezentoval na čeburaškách Dnipro Lead v gramážích od 12 do 16 g. Světe div se, opět to zafungovalo, a tak jsme během zhruba dvou hodin, dostali do podběráku i 4 candáty standardní velikosti kolem 50 cm. Nejednalo se o žádné obry, ale v danou chvíli nám udělali obrovskou radost, protože na klasickou gumu jsme se od žádného candáta záběru toho dne nedočkali.
 
Ve stejném duchu se naše výprava nesla další dva dny, kdy napadl i první sníh a pokryl okolní břehy, lesy, skály a hory bílým popraškem. Ten ještě více umocňoval mrazivou až ledovou atmosféru naší zimní výpravy.


A co že jsem si z této akce odnesl? Samozřejmě to, že se vyplácí pořád zkoušet nové a nové věci. A hlavně také to, že pokud na zvoleném místě nedostaneme záběr na dříve osvědčenou nástrahu neznamená to z daleka to, že na místě žádné ryby nejsou. Jen to chce občas vystoupit z řady a rybařit úplně jinak, než je na daném místě nebo na daném revíru běžné. A pokud nevaříte, Tak aspoň občas sami vyzkoušejte jednu z u nás neokoukaných nástrah a možná se budete divit, skutečně to funguje.

Za Tropic Fishing Illex Team,

Honza „Carpkiller“ Hubka